V posledním desetiletí 19. století se v italském operním světě objevily nové náměty, převzaté ze soudobé realistické literatury. Literární naturalismus Émila Zoly, osvobozený od romantické idealizace, usiloval o ztvárnění světa se vším jeho utrpením a stejnými cestami šel i operní verismus, zdůrazňující náměty, jejichž děj plný vášní je nejednou doveden až k násilnému konci. K vrcholným dílům verismu patří opery Giacoma Pucciniho: Manon Lescaut, Bohéma, Tosca, Madama Butterfly. Knižní vydání Obrazů ze života bohémy (Scènes de la vie de bohème) pařížského malíře a spisovatele Henryho Murgera v roce 1851 mělo mimořádný úspěch a Puccini v něm okamžitě vycítil velké dramatické možnosti. Dojemný příběh o lásce básníka Rudolfa k něžné Mimi, které není dopřáno dlouhého života, a o přátelství čtyř mladých umělců na Montmartru byl pro operu ideálním námětem. Libreto Puccinimu napsala proslulá autorská dvojice operního verismu, Luigi Illica a Giuseppe Giacosa, s nimiž skladatel poprvé spolupracoval na Manon Lescaut a po Bohémě ještě na Tosce a Madama Butterfly. Opera měla premiéru 1. 2. 1896 v Teatro Regio v Turínu pod taktovkou Artura Toscaniniho. Zdánlivá lehkost díla oproti dosud vládnoucímu wagnerismu zmátla jak obecenstvo, tak kritiku, a premiéra byla přijata jen s malým nadšením. O dva měsíce v Palermu však již měla obrovský úspěch. Puccini zde – tak jako později v Madama Butterfly či Turandot – prokázal mistrovství v hudebním vystižení místního koloritu; Claude Debussy prý prohlásil, že nepoznal nikoho, kdo by lépe hudebně popsal Paříž té doby než Puccini.

STÁTNÍ OPERA PRAHA
Legerova 75, Praha 1, PRAHA
296 117 111
STÁTNÍ OPERA PRAHA